Na základě množství soudobých zkušeností z blízkosti smrti, které prostředkují náhledy do světa věčnosti, dochází autor knihy k závěru, že realita "onoho světa" existuje a že lidský život má hlubší smysl. Kniha vychází z premisy autora Bernarda Jakobyho, že nové poznatky o smrti dokládají naši nesmrtelnost. Výzkum smrti, zprávy o takzvaných návratech ze stavu po smrti a kontaktech se zemřelými podle něj dokládají existenci určitých forem vědomí po klinické smrti. Podle něho již dnes vytváříme určité prostředí, v kterém budeme později dále žít (postoje k životu na základě poznání, že existuje něco i po smrti, k čemuž může dospět řada lidí i bez katastrofických zážitků, pouhou rozumovou úvahou). Jakoby to označuje jako určitá stadia "vývoje duše".